tranzit.cz/

Realistické hnutí v devatenáctém století začíná obrazem práce, zatímco ve dvacátém století se socialistický umělec věnuje zobrazování práce jako ústředního tématu, ať už pod patronací socialistického státu/sociálního státu, nebo v opozici vůči vládnoucím ideologiím. Sociálně realističtí malíři nebo sociálně dokumentární fotografové oslavovali dělníka a stavěli ho do pozice revolučního hybatele dějin. Vzhledem k nejisté a radikálně se měnící povaze pracovního života na počátku jednadvacátého století, kterou v poslední době urychlila pandemie COVID-19, není překvapivé, že se téma práce vrátilo jako ústřední zájem současných umělců a že mnozí z nich pracují na re-aktualizaci estetických konvencí a formálních tradic realismu. Mnozí se navíc různými způsoby vracejí ke kvintesenciálně realistické formě dělnického portrétu. Do jaké míry vědomě navazují na realistické konvence devatenáctého a dvacátého století? Jaký druh práce a třídy či skupiny je pro dnešní realismus ústřední? A jak současní umělci uvažují o konfrontaci středostavovského publika uměleckých institucí a lidí zobrazených v uměleckých dílech?

Událost bude probíhat v anglickém jazyce.