english/
tranzit.org/

tranzit.cz/

Trinh T. Minh-ha

Text Information/
Picture Gallery/

Ve svých filmech se Trinh Minh-ha pohybuje na hranici dokumentárního filmu, filmového experimentu a tradiční kinematografie. Stejně jako v početných textech i ve snímcích se soustřeďuje na několik silných témat. Vedle role žen a jejich postavení ve společnosti, sleduje především život migrantů, jejichž portréty vykresluje na pozadí dynamického vztahu tradiční a moderní společnosti. Ty, kterým autorka věnuje svou pozornost, nazývá "inappropriate/d other". „inappropriate/d other“ může označovat jak někoho, koho si nelze přisvojit, tak někoho, kdo je nepatřičný. Ani tak docela jiný, ani tak docela stejný..“ popisuje v jednom z rozhovorů.

Kdo by však na výstavě očekával odtažité dokumenty, bude překvapen. Trinh Minh-ha vychází ze své životní zkušenosti; osobní předkládá jako veřejné a společensky angažované a její filmy se tak stávají díly „poeticko-politickými“. Citlivost a empatie autorky není jen jejím nástrojem, jak přiblížit politická témata, ale projevuje se také v nenápadně se opakujících motivech lásky a přátelství.

Co je tím nejsilnějším na filmech Trinh Minh-ha? Můžeme mluvit o vyváženém přístupu k tématu, který často divákovi dává možnost nahlédnout zkoumané téma z mnoha různých úhlů pohledu, nebo o vytrvalosti se kterou se snaží nabídnout plastický obraz „těch druhých“. Již na první pohled však zaujme jiná věc. Autorka totiž soustředěně pracuje se smysly diváka, jež se snaží vyprovokovat k absolutní pozornosti. Zvuky a hudba v pozadí záběrů nejsou jen podkresem, v některých momentech přebírají roli vypravěče, jindy ustupují do pozadí, aby nechaly promluvit samotné aktéry. Kombinace stylizovaných rozhovorů s divadelními scénami, postprodukčně upravenými archivními materiály a lineárním filmovým vyprávěním spolu se zvuky a sugestivní vizualitou vytváří až synestetický zážitek, v němž slova vyjadřují to samé co zvuky a barvy. Soustředěnost pozorovatele je však podmínkou. Jak jinak by mohl najednou vnímat všechny roviny se stejnou intezitou? Jak lze takové filmy promítat v galerii? Jak vytvořit takové prostředí, aby návštěvník jen nenahlédnul, ale aby přijal roli skutečného filmového diváka? Molitanové zvukotěsné stěny, křesla i blízkost promítacího plátna snad alespoň trochu usnadní přijmout role pozorných diváků, kteří vydrží sledovat film od začátku do konce.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Trinh Minh-ha se narodila (1952) v Hanoji, v severním Vietnamu. Vyrostla v jižním Vietnamu a pět let před koncem Americké Války odešla do Spojených států amerických. Studovala tam etnologii, hudbu a francouzskou literaturu. Dnes je označována za jednu z předních autorek věnujících se genderu a postkoloniální teorii. Vedle natáčení filmů také skládá hudbu a je autorkou několika knih, z nichž zvláštní pozornost získala Woman, Native, Other (Writing Postcoloniality and Feminism) z roku 1989. Přestože své filmy představuje především na filmových festivalech, je Trinh Minh-ha autorkou i místně specifických instalací a její retrospektivu ve formě výstavy uvedla v roce 2001 například vídeňská Secese. Trinh Minh-ha žila a přednášela v Paříži, Dakaru (1977-1980), Tokiu nebo Soulu, dnes působí na Univerzitě v Berkeley na katedře Women's Studies.
http://trinhminh-ha.com/

anotace filmů:

Surname Viet given name Nam / Příjmením Viet, křestním jménem Nam (1989, 108 min, anglicky s českými titulky) 12,00, 14,00, 16,00
Režisérka postupně za pomoci archivních záběrů i osobních rozhovorů odhaluje životy žen ve Vietnamu, jejich místo v rodině i ve veřejném prostoru. Příběhy vietnamských žen, jejich pohled na sebe samé a na své mužské protějšky dokumentují také zásadní proměněnu společnosti, ke které došlo během Vietnamské války.

Shoot for the contents / Jdi po obsahu (1991, 101 min., anglicky s českými titulky) 12,20, 14,20, 16,20
Experimentální dokument o moci a změně se věnuje Číně, jejímu jazyku, kultuře i historii. Dějinným rámcem je zde vláda Mao Ce-tunga, Kulturní revoluce i krvavé potlačení protestů na náměstí Nebeského klidu. Název filmu je odkazem na čínskou stolní hru, narážky na níž se během filmu opakovaně vrací.

A Tale of Love / Příběh lásky (1995, 108 min., anglicky)
12,10, 14,10, 16,10
Příběh mladé imigrantky Kieu je volně inspirován národním vietnamským eposem o dívce Kieu (česky 1958), který je považován za příběh vyjadřující osudy Vietnamu. Ve filmu se tak prolíná báje, realita každodenního života a divoká představivost hlavní hrdinky. Před diváky se příběh odvíjí tradičním způsobem, namísto pohledu z vnějšu se však postupně stávají voyery, kteří již nesledují příběh, ale špehují samotnou Kieu, podobně jako fotograf pornografických snímků, pro které hlavní hrdinka pózuje.

http://trinhminh-ha.com/

Kurátorka: Johana Lomová
Architektka: Isabela Grosseová

Vernisáž: čtvrtek 27.11. 2014 19:00. Součástí vernisáže je komentovaná prohlídka s autorkou.

Spolufinancováno programem Evropské unie Kreativní Evropa

Výstava je součástí dlouhodobého kolaborativního výzkumného projektu FORMER WEST (www.formerwest.org)

tranzitdisplay
Dittrichova 9/337, Prague 2







 

Licence Creative Commons