tranzit.cz/

Frantz Fanon: Černá kůže bílé masky
(Postkoloniální myšlení I)

Kniha Černá kůže, bílé masky (Peau Noire, Masques Blancs, 1952) je historicky první překlad textu Frantze Fanona do českého jazyka.

Frantz Fanon (1925-1961) patří mezi významné postavy éry rozpadu koloniálních systémů Prvního, Druhého a Třetího světa. Jeho rodina žijící na Martiniku měla smíšený africko-indicko-evropský původ. Fanon vystudoval psychiatrii, dále ve Francii studoval literaturu a filosofii (Maurice Merleau-Ponty). Během svého působení v Alžíru (od roku 1953 vedoucím lékařem Psychiatrické nemocnice v Blidě) se aktivně účastnil politického života jako člen alžírské Fronty Národního Osvobození.

Černá kůže, bílé masky spolu s Rozpravou o kolonialismu Aimé Césareho a Orientalismem Edwarda Saida jsou oprávněně považovány za historicky výchozí prameny post-koloniálních studií. Tento myšlenkový proud pramenící z anti-koloniálního a anti-imperialistického boje kolonizovaných za nezávislost (a vlastní kulturní identitu) spojuje dědictví západní filosofie s kritikou západního koloniálního rozumu, humanismu a universalismu. Humanistické koncepce západu se ve svém praktickém a politickém působení na každodenní život kolonizovaných lidí staly nástrojem symbolického i skutečně nelidského chování a útlaku.

Fanon sugestivním a někdy až lékařsky chladným způsobem rozebírá funkci konceptu rasy, národní i kulturní identity a koloniální nadřazenosti, jež mají dominující vliv na evoluci a konstrukci psychiky „subjektu“ kolonizovaných (stejně tak subjektu kolonizátora). Jak podotýká Henry Louis Gates v eseji Critical Fanonism - Fanon slouží jako forma Rorschachova cestu – pro filosofy, teoretiky i aktivisty emancipace je jakýmsi rezervoárem často protichůdných názorů, jež si přivlastňují. Rozdílná čtení Fanona tedy vytváří vlastní historickou linku v rámci post-koloniálního myšlení.

Černá kůže, bílé masky náleží k fundamentálním pramenům v boji proti rasismu, protože odhaluje psychologické mechanismy rasové segregace, jež měly své přímé vyjádření v kulturních, sociálních, politických a ekonomických strukturách koloniálních společností.

Tato kniha je dodnes aktuální nejen jako teoreticky kritický a historický pramen, ale pro post-sovětské „satelity“ a české čtenáře otevírá možnost nahlédnout konstrukci vlastní kulturní a národní identity jako procesy negace a kompenzace mezi Prvním (Západ), Druhým (Východ) a Třetím světem.