tranzit.cz/

Filmové eseje Jeana-Luca Godarda
na téma láska, společnost, politika, média a dalších horizontů.

Tři Godardovy filmy, které v Čechách nikdy neběžely v oficiální kino-distribuci.




Notre musique(2004)
Tři království – Peklo, Očistec a Ráj, podobně jako v Danteho Božské komedii – tvoří základní rámec Godardova filmu Notre music. Peklo je přibližováno foundfootageovou sérií záběrů z bezpočtu válečných konfliktů. Pro Očistec zvolil Godard konkrétněji vymezenou historickou oblast Sarajeva, kterou prolíná s fiktivními událostmi. Ráj je pak tam, kde na písečné pláži u moře dohlížejí na pořádek vojáci americké námořní pěchoty.
Země: Francie, Švýcarsko / Jazyk: francouzsky, arabsky, anglicky, hebrejsky, srbsky, španělsky - anglické titulky / Délka: 80 min.

Éloge de l'amour (2001)
Edgar chce natočit film o lásce, ale nejprve musí na něj sehnat peníze a obsazení,
a tak se seznamuje s mladou ženou, kterou v průběhu několika let potkává a zase ztrácí. Tři páry, které se v Godardově filmu nakonec objeví – jeden mladý, druhý ve středních letech a nakonec starších lidí – demonstrují roli příkladů v různých fázích partnerské lásky a v různých dobových kontextech, které jejich vztah pomáhaly formovat.
Země: Francie, Švýcarsko / Jazyk: francouzsky – anglické titulky / Rok: 2001 / Délka: 97 min.

Hélas pour moi (1993)
Godard znovu „vypráví“ o lásce a rozevírá tím však další soubor otázek souvisejících s moderní společností. Gérard Dépardieu jako Simon Donnadieu, do něhož vstoupí samotný Zeus, aby okusil pozemskou lásku a ukojil sexuální touhu, opouští svou ženu Rachel. Později se snaží rozkrýt, co se skutečně stalo a co zůstalo na rovině metafor a mytologických alegorií.
Země: Francie, Švýcarsko / Jazyk: francouzsky – anglické titulky / Rok: 1993 / Délka: 95 min.



Jean-Luc Godard (1930) je jedna ze zásadních postav kinematografie a obecněji dějin pohyblivého obrazu. Svou kariéru odstartoval takovými filmy jako je U konce s dechem (1959) nebo Bláznivý Petříček (1965), které jsou uváděny v kontextu takzvané Francouzské nové vlny a patří k pravidelným náplním filmových klubů.

Nicméně Godardova tvorba a myšlení o filmu se ještě mnohokrát proměnilo a pokaždé zásadním způsobem ovlivnilo diskurz o pohyblivém obrazu.
Od analyzování a variování „žánrového vyprávění“ se v revolučním roce 1968 přeorientovává ke kritické intelektuálně-politické „revoluční kinematografii“. O deset let později se jeho pohled opět proměňuje – dalo by se říci, že „střízliví“.

Po několikaletém upřednostňování videa a televizního vysílání, se opět vrací k celuloidu a kinu. Filmové postupy, které se však naučil ve svém „revolučním období“, uplatňuje na film a obohacuje jej tak. Ze skepse se pak postupně dostává pomocí satirického humoru a ústí v téměř duchovní kontemplace na určité téma, jež se může vyjevit z „hlučné“ změti obrazů, zvuků, komentářů, titulků, nelineární montáže a samozřejmě bezbřehého horizontu zdrojů.

Právě tři filmy z posledních dvou dekád, v nichž je možné spatřovat tyto posuny, budou uvedeny v rámci mini-přehlídky Evropa – 3 x Jean-Luc Godard.