tranzit.cz/

Proč zrovna já? doprovodný cyklus diskuzí na téma kultura znásilnění k výstavě Almy Lily Rayner Co mi otec strkal do vagíny? v galerii Artwall.

8.2., 28.2. 13.3. a 30.3.
tranzitdisplay
Dittrichova 9, Praha 2

Výstavu tvoří série objektů vytvořených podle skutečných předmětů, fotografií a vzpomínek multimediální umělkyně a aktivistky Almy Lily Rayner. Zobrazené předměty odkazují na dlouhodobé sexuální zneužívání, které autorka v dětství zažívala. Tento typ osobní zpovědi se v českém veřejném prostoru objevuje poprvé.

Výstavu doprovází cyklus diskuzí pro širokou veřejnost s názvem Proč zrovna já?. Názvy jednotlivých diskuzí odkazují na otázky, se kterými se zneužívané ženy často setkávají. Svou formulací vyvolávají dojem, že ženy nesou vinu za to, co se jim stalo. Vzhledem k tomu, že oběťmi znásilnění jsou většinou ženy, názvy jsou formulovány v ženském rodě. Přesto je nutné zdůraznit, že problematika přenášení viny na oběti se týká všech lidí, bez ohledu na jejich genderovou identitu.

Více informací o umělkyni naleznete na: www.almalilyrayner.com

O projektu:
Ženy tvoří více než padesát procent obyvatel České republiky. Zeptejte se kterékoliv z nich a možná vám řekne něco o své zkušenosti s diskriminací, sexuálním obtěžováním, pohlavním zneužíváním a dalšími formami násilí. Možná, že pachatel byl člen rodiny, partner, přítel, učitel, kolega, nebo úplně cizí člověk (což je ten nejméně častý případ). Možná se jednalo jen o příhodu, anebo to byla dlouholetá záležitost. Pravděpodobně jste se nikdy nezeptali. Ale i kdybyste se zeptali, dotyčná žena by nejspíš stejně nic neřekla. Dobře totiž ví, že by ji to stigmatizovalo. Život ženy v naší společnosti je i tak dost komplikovaný, tak proč si to ještě dělat horší?

A tak mlčíme jako slušní občané, kteří se do ničeho nepletou. Přesvědčujeme sami sebe, že sexuální násilí je o sexu. Tím pádem je to přece každého soukromá věc, nikoliv společenský a politický problém, jemuž se daří dobře především ve společnosti, která je patriarchální, ale odmítá si to přiznat. Celá pětina všech žen přitom zažije nějakou formu sexuálního násilí před dovršením osmnácti let. V drtivé většině případů (85%) je pachatel někdo, koho oběť zná – v šestině případů se jedná o incest. Statistická data ale není lehké sesbírat, jelikož sexuální násilí často nikdo nenahlásí. Je přesto jasné, že zneužívání není nic výjimečného, je všude kolem nás a netýká se jen žen s nízkým socioekonomickým statusem. V médiích se zneužité ženy objevují, jen když jsou senzačně zavražděny. Nedozvíte se nic o dlouhodobých psychologických a sociálních dopadech, s nimiž se potýkají. Pokud vše překonají, naučí se mlčet a do ničeho se neplést. A tak to pokračuje z jedné generace do další jako začarovaný kruh.

Cílem našeho projektu je tento bludný kruh přerušit. Jde nám o vytvoření veřejné platformy, která umožní o kultuře znásilnění otevřeně hovořit. Kolem sexuálního násilí existuje spousta stereotypů a celé téma je tabuizováno. Proto je především nutné celý diskurz zásadně změnit a zasadit téma do širšího společenského kontextu. Dál je pro nás důležité bojovat proti neviditelnosti zneužívaných žen. Při plánovaných diskuzích tak vystoupí po boku ostatních odbornic a odborníků. Ve spolupráci s kulturním čtrnáctideníkem A2 připravujeme speciální číslo zaměřené na kulturu znásilnění, které vyjde 2. února.