english/
tranzit.org/

tranzit.cz/

TO CO ZNÍ ZA ROHEM

Diskuzní večer post-futurologického zaměření. Tentokrát věnovaný například tomu, co se děje v arktických oblastech, na březích Aralského jezera i v Horním Jiřetíně. Co nás patrně zítra nemine, co se děje dnes a tomu, co se jsme možná měli a (ne)udělali včera. Jakou pozornost věnujeme tomu jak proměňujeme “svoje” životní prostředí? Co zkoumá akustická ekologie, případně ekologická akustika a proč se o ní ve střední Evropě málokdo zajímá?

Mezi hosty jsou například ředitel Světového fóra pro akustickou ekologii Eric Leonardson, hudebník Brane Zorman, sochařka a kurátorka Dagmar Šubrtová, botanička Helena Štorchová, hudebníci a cestovatelé Peter Cusack a Lloyd Dunn.

Účastníci

Naše zvukové hřiště jako model aktivního zapojení do městských zvukových krajin - Eric Leonardson
Eric představí krátce svoji akci pro veřejnost, ktouru navrhl jako prostředek zapojení veřejnosti do uvažování o významu zvuku v životě ve městě. Jde o "recept" podle kterého lze modelovat výchovné akce o zvuku, poslouchání a životnímu prostředí. Akce je praktickým návodem, jak začít, nicméně se dotkneme i širšího kulturního kontextu problematiky zvuku v umění a vědě.

Eric Leonardson (Chicago) je hudební skladatel, rozhlasový umělec, zvukový inženýr, konstruktér nových nástrojů, improvisátor, vizuální umělec a pedagog. Většinu své profesní kariéry věnoval neortodoxním aspektům zvukového média, jeho instrumentace a širokému chápání zvuku od struktury, po atmosféru až k mikrotonalitě. Vyučuje na Katedře zvuku na Art Institute of Chicago, působí jako předseda organizace Světové fórum pro akustickou ekologii, je zakladatelem a spolu-předsedou Středozápadní společnosti pro akustickou ekologii a spoluzakladatelem a výkonným ředitelem Světového poslechového projektu. V Praze vystoupí poprvé.
http://ericleonardson.org


Přesazování zvuk(ů), kde se prolínají zvuk a místo
Brane Zorman představí některé projekty organizace CONA “Walk the City” a "Frekvence frekvenčího pole "(společně s Irenou Pivka) v Ljublani, realizované v podobě zvukových procházek a zvukových map. Branův koncept je metoda "přesazování zvuk(ů)". Pečivě vybírá nahrávky (zvuky, vyprávění, atd), vztahující se k určté historické, sociální, politické, kulturní vrstvě skutečosti, reflektuje jejich interpretace. Pokud se místo a zvuk propojí, dá se dál pracovat se souvislostmi, obsahy, lokacemi, časem. Zvuky “znovu-vysazuje” během zvukových procházek, nebo zvukových map stejných (případně jiných míst). Vzájemným propojením odkrývá různé vrstvy skutečosti, vytváří další, posunuté vztahy, přijaté kontexty, posunutou perspektivu.

Brane Zorman (Ljublan, Slovinsko) je skladatel, zvukový a rozhlasový umělec, manipulátor zvuku, kurátor a producent. Hledá možnosti zpracování, prezentace, vnímání, porozumění, polohování, manipulace a nového výkladu vztahu mezi zvukem a prostorem. Využívá analogové i digitální technologie a techniky, pohybuje se mezi hudbou, multimédii a vizuálním uměním, použivá sofistikované i jednoduché nástroje, strategie, metody, dynamické a interaktivní modely interpretace, zvukové umění a audiosochy. Společně s Irenou Pivko provozuje Institut pro sučasné umění CONA, například radioCona, Frequency Flux, atd. Působí také jako kurátor série ZVO.ČI.TI (so.und.ing), zvukových výstav, vydává autorské knihy, atd.
www.branezorman.si
www.cona.si
www.radiocona.si

Příběhy Aralského moře: Dariga, zlatý kapr, nevypátratelní umělci, opravující rybářské lodě, uvízlé v poušti a jiné příběhy
Peter Cusack
Co se dozvíme o místě, když si poslechneme jak zní? Příběhy Aralského moře je ukázkou audiožurnalistiky - zvukové obdoby fotožurnalismu. Před padesáti lety bylo Aralské jezero čtvrtou největší vnitrozemskou vodní nádrží naší planety. Během dalších desetiletí jezero prakticky zmizelo – stalo se obětí zavlažovacích systémů, odčerpávajících většinu vody ze dvou řek, které do jezera přitékají. V posledních letech Kazachstán podnikl překvapivě úspěšný pokus a věnoval se obnovení malé části severního Aralu, ležící na jeho území. I když je to ještě dlouhá cesta, hladina vody opět stoupla, počet ryb se zvýšil, volně žijící zvířata se vrací. Zlepšení životního prostředí je zřetelné a rybářský průmysl znovu nabízí v tomto chudém a vylidněném území místnímu obyvatelstvu práci. Od roku 2013 Peter Cusack podnikl tři výlety k Aralskému jezeru. Během cest pořídil terénní zvukové nahrávky, fotografoval a mluvil s místními lidmi. Aral je zvláštní oblast: nekonečná vodní plocha v otevřené, převážně ploché krajině, tisíce kilometrů nerostou žádné stromy a většinou vane silný vítr. Počasí je extrémní a sebemenší zvuk se rozplyne v ovzduší. Pro nahrávání zvuku je to sice náročné, ale fascinující místo. Peter Cusack představí některé příběhy, zvukové nahrávky a promítne fotografie ze svých expedic.

Peter Cusack je londýnský zvukový umělec a hudebník, člen Creative Research in Sound Art & Performance (CriSAP). Žije v Londýně a Berlině. Zajímá se o vztah mezi zvukem a prostředím a o zvukový žurnalismus. Projekt ‘Sounds From Dangerous Places’ zkoumá zvukové krajiny oblastí, poznamenaných závažnou environmentální zátěží (Černobyl, ropná pole Baku, přehrady na jihu Turecka, Aralské jezero, hnědouhelné doly v Porůří a Krušnohoří).
http://sounds-from-dangerous-places.org/

nula.cc
je pravidelné série audiovizuálních příspěvků na autorově “filecastblogu”, publikované on-line od roku 2009. Každý díl tvoří as¬amb¬láž zvuků, obrazů, nebo slov. Jsou určeny k přehrávání, stažení, sdílení, komentování, k dalšímu použití a upravování. Práce jsou většinou komponovány z nalezených materiálů, doplněných autorskými terénními nahrávkami a věnují se určitému místu. Každá kompozice mluví sama za sebe, ale je doplněna víceméně návodnými texty vedoucími k významu, kontextům nebo možným interpretacím. Podstatná ctnost nuly je fakt, že texty jsou velmi stručné.

Lloyd Dunn je zakládajícím čenem intermediální experimentální skupiny Tape-beatles a zakladatel, vydavatel a redaktor několika nízkonákladových čsopisů, jako například PhotoStatic a Retrofuturism. Od začátku 80. let pracuje s mnoha médii včetně filmu, videa, audia, tisku a webových apliakcí. Studoval lingvistiku, univerzitní studium zakončil na katedře filmu, fotografie a intermedií v roce 1987 na University of Iowa. Od roku 2001 žije v Praze.
http://nula.cc/

Arktická ekologie, čili aljašské oteplováni
Helena Štorchová
O tom, jaký má význam rozdíl mezi extremními a průměrnými teplotami, co to znamena pro ekologii Severu a dopad klimatických změn na arktické ekosystemy.

RNDr. Helena Štorchová, CSc. se zabývá molekulární biologií rostlin v Ústavu experimentální botaniky AV ČR. Věnuje se zejména genetickým základům kvetení, studiu rostlinné mitochondriální DNA a evoluční biologii. Postgraduální studia absolvovala na Ústavu molekulární genetiky ČSAV v laboratoři Dr. Jiřího Doskočila, DrSc.. V letech 1995 až 1998 vybudovala v průhonickém Botanickém ústavu AV ČR Laboratoř DNA analýz. Díky Fulbrightovu stipendium v letech 2002 až 2003 působila na University of Alaska ve Fairbanksu a touto nejsevernější univerzitou na světě dodnes intenzivně spolupracuje. Přednáší externě na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a na Jihočeské universitě v Českých Budějovicích.

Dagmar Šubrtová: Na pomezí samoty
Projekt "Frontiers of Solitude" se zabývá současnými proměnami krajiny a napjatou symbiozou technické civilizace a přírody. Vybraná tři území střední a severní Evropy jsou místy, kam se vypraví malé skupiny umělců z Čech, Norska a Islandu během letošního arktického léta. Expedice na sever Norska a východní pobřeží Islandu míří do oblastí, kde jsou stopy industrializace pociťovány většinou teprve v posledních desetiletích. Česká výprava se pohybuje v krajině podkrušnohorské uhelné pánve, kde se během posledního století vliv průmyslové činnosti projevil s nebývalou razancí a brutalitou. Jde o společnou iniciativu Deai/setkání, Atelier Nord a Centra výtvarného umění - Skaftfell (Skaftfell - Centre for Visual Art) na Islandu. Projekt je podpořen grantem EHP a grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska."
Sochařka a kurátorka Dagmar Šubrtová absolvovala sochařský ateliér Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze u Kurta Gebauera. V ateliéru pak působila do roku 2013 jako asistentka. Vedle umělecké profese se věnuje i tematickým kurátorským projektům, ať již v rámci dlouhodobé dramaturgie výstavní síně Makromolekulárního ústavu AV ČR v Praze či v rámci bienále Industriální stopy. Pracovala jako kurátorka Hornického skanzenu v bývalém dole Mayrau ve Vinařicích. Ve své volné tvorbě se inspiruje industriální krajinou kladenských dolů, změnami reliéfu krajiny v důsledku dobývání uhlí, zemními novotvary, kde nachází útočiště specifická fauna a flora.

18. června 18:00 – 21:30h TO CO ZNÍ ZA ROHEM

Připravily společně Školská 28 a tranzitdisplay ve spolupráci s WFAE a Asociací MLOK a Agosto Foundation


otevírací doba út-ne 12.00 - 18.00
Dittrichova 9/337, Praha 2







 

Licence Creative Commons