tranzit.cz/

Jsou dva způsoby, jak můžeme chápat tezi, že žijeme v post-ideologickém světě.
Bud´to jí můžeme rozumět v naivním, post-politickém smyslu: konečně jsme osvobozeni od vlivu velkých ideologických vyprávění a velkých Příčin a můžeme se plně věnovat pragmatickému řešení skutečných problémů. Anebo jí můžeme rozumět více kriticky, jako znak současného všudypřítomného cynismu: ti, kteří jsou u moci už nadále nepotřebují žádnou ideologickou základnu proto, aby jí ospravedlňovali vlastní pravidla.

Je to mu skutečně tak ? Je jedna hezká anekdota ze života Nielsa Bohra: když za ním přijel na návštěvu na venkovské sídlo jeho přítel a viděl, že má nad vstupními dveřmi zavěšenou podkovu, řekl mu, že on není pověrčivý a nevěří, že mu může přinést štěstí. Bohr odpověděl: „Také v to nevěřím. Mám jí tam, protože jsem slyšel, že účinkuje i když v to nevěřím !“
A to je způsob, jak dnes ideologie funguje: ve skutečnosti nevěříme v demokracii, svobodu, atd., pouze se chováme tak, jako kdyby fungovaly.